Choulí se tu k sobě, husy
chladnou zimu přežít musí.
Zamrzající řekou dravou
mezi krami hrdě plavou.
Ohýbají krky smělé,
chrání řeku vlastním tělem.
Hladina pod křídly taje,
ztuhlá už je jenom z kraje.
Na sněhu a na vodě
nic nenechat náhodě.
Chlad přemůžou statečně,
vždyť poplavou společně.
Vítr fouká, hustě prší.
rozmoklá jsou prázdná pole.
Listy na zemi se vrší,
stromy mají větve holé.
Slunce dávno zakryl mrak.
Já jsem namíchnutej pták.
Mouchy spí a brouci mizí.
I včely mi uletěly.
Přiletěli ptáci cizí,
krákoravý přízvuk měli.
Skoro mě z nich trefil šlak.
Já jsem pěkně vzteklej pták.
Snad už někdo do krmítka
nachystá aspoň kus loje.
O semínka bude bitka,
ořech mít? To budou boje.
Všem okolo dám na frak.
Já jsem rozzlobenej pták.
Semhle píp a tamhle krák,
přechází ti ze mě zrak?
Nesedím tu jenom tak.
Jsem zuřivý malý pták!
Žila byla jedna želva,
utahovala si ze lva,
i z ostatních zvířátek
- psů, koňů i hříbátek.
Vtípky chrlí s hlavou chladnou,
nehledá si kořist snadnou.
Narážky jsou komplexní.
Někdy hrozí, že ji sní
rozdivočený tvor s hřívou.
Že ji hryzne, s tváří divou,
rozběsněná smečka vlků.
Kvůli plkům jdou po krku.
A když už to hrozí, tak si
želva ploutví stopne taxi.
Oddechne si dole u dna.
Pak se vrátí. Není smutná,
zas se staví ke všem směle.
Krunýřem vpřed, spíš než čelem.
Horko, hmyz a kusy kůry.
Sleduju svět pěkně shůry.
Dumám copak dělat budu,
ať zabiju zrůdnou nudu.
Proběhnout se seschlou trávou?
Pohnout se a zatřást hlavou?
Vstát a lovit večeři?
Počkám, až se sešeří!
Lehnu si a možná usnu,
jen tak trochu, v tomhle dusnu.
Nezkoušejte rušit spící
horkem otrávenou lvici.
Vypadá to, že je líná.
Možná je to k nevíře,
stačí málo, bude jiná:
Zuby, drápy, mocný řev.
Ať to celičký svět ví
že je z něho na větvi.
Kdo chce psa mýt,
ten si řeku najde.
Nenechá ho výt,
než mu vedrem zajde.
V tomhle létě pod psa
pes tak rád si hopsá
chladnou vodou tak, jak si přál.
Horko, že by nevyhnal
ani psa, ani když zkusí,
teplem zmožen, své psí kusy.
Dokud štěká, nekouše,
psy plavající ze souše.
Jaký pán, takový pes.
Každý pes, to jiná ves.
V jedné skákal přes oves,
a v té další chcípnul pes.
Na mou duši, na psí uši,
vodní rýmy psům tak sluší.
V očích oheň, vpřed se řítí.
Tisíc kapek v kožichu má.
Tohle vedro není k žití.
Každé psisko chladí čumák.
Studená a svěží voda.
Nebývalo by to škoda
zůstat v letním horku suší?
Mokrá v létě psům tak sluší.
![frog-1662[1]](http://fotorymy.21strom.com/wp-content/uploads/2015/07/frog-16621.jpg)
Štěstí že je muška zlatá?
Řeknu ti můj pohled – z bláta,
ze dna, z písku, z kalu,
nezvednu se kvůli málu.
Jako každá žába líná,
v plavkách, model “kyprá hlína,”
číhám na dně pod kořenem.
Jen oči mám otevřené.
Drobné mušky? Žádná sláva.
Vydatná musí být strava.
Moucha, ta je ke snědku,
jen když jde o atletku.
Silné tělo žáby vábí.
Skočím, kváknu, vypláznu jazyk.
Chytnu mouchu, dílo zkázy.
Silní žijí, mizí slabí.
Takové je štěstí žabí.
Jednoho dne takhle zrána,
potkáte si pelikána.
Chvíli stojí, chvíli sedí,
neochvějně v dál tu hledí.
Možná čeká rybičku?
Kdepak.
Tenhle řídí rozcvičku!
Klidná mořská hladina,
nad ní jako kladina,
jako cíl i jako bloky
startovní pro vodní skoky,
tribuna pro mořské pólo
slouží staré seschlé molo.
Písknul, klapnul, perutí máv.
Hejno křídel, peří, hlav,
zobáků, plovacích blan,
celý pelikání klan,
míří v plné parádě
k mořské olympiádě.
Všichni místní pelikáni
účastní se ranních klání.
Celé molo je vám k mání.
Honem! Rychle! Tolik hodin!
Nevidíš, že teď se brodím?
Koupu se a máčím křídla,
užívám si teplo vřídla.
Než si řádně smočím drápky,
budu chvilku házet žabky.
Pak vyleštím zobáček,
ať jsem ptáček fešáček.
Na okraji jezírka
shodím sešlá tři pírka.
Než se stačí sešeřit,
můžem začít s večeří.
Tvoje ptačí péče,
se neskutečně vleče!
Než si peří převlečeš,
večeře nám uteče!
Zebru žrát, v klíně se houpat,
zůstat skrytý v jednom z doupat.
Na slunci si hřát svou hřívu,
nemít obav z objektivu.
V paprscích uválet trávu,
neztrácet čas a neztratit hlavu.
Smát se a kočkovat se se lvem,
hrát jen fér, nebo se servem.
Ráno vstát, užít si den,
v noci snít královský sen
snad se daří tomu lvovi.
Když bude chtít, tak to poví.
Read More