Horko, hmyz a kusy kůry.
Sleduju svět pěkně shůry.
Dumám copak dělat budu,
ať zabiju zrůdnou nudu.
Proběhnout se seschlou trávou?
Pohnout se a zatřást hlavou?
Vstát a lovit večeři?
Počkám, až se sešeří!
Lehnu si a možná usnu,
jen tak trochu, v tomhle dusnu.
Nezkoušejte rušit spící
horkem otrávenou lvici.
Vypadá to, že je líná.
Možná je to k nevíře,
stačí málo, bude jiná:
Zuby, drápy, mocný řev.
Ať to celičký svět ví
že je z něho na větvi.
Kdo chce psa mýt,
ten si řeku najde.
Nenechá ho výt,
než mu vedrem zajde.
V tomhle létě pod psa
pes tak rád si hopsá
chladnou vodou tak, jak si přál.
Horko, že by nevyhnal
ani psa, ani když zkusí,
teplem zmožen, své psí kusy.
Dokud štěká, nekouše,
psy plavající ze souše.
Jaký pán, takový pes.
Každý pes, to jiná ves.
V jedné skákal přes oves,
a v té další chcípnul pes.
Na mou duši, na psí uši,
vodní rýmy psům tak sluší.
V očích oheň, vpřed se řítí.
Tisíc kapek v kožichu má.
Tohle vedro není k žití.
Každé psisko chladí čumák.
Studená a svěží voda.
Nebývalo by to škoda
zůstat v letním horku suší?
Mokrá v létě psům tak sluší.