Barevným krajem,
rozkvetlým hájem,
opojným májem…
Už zase hrajem.
Pod tíhou se skloní
větve, co cloní.
Omamně voní.
Sladší než loni.
Krev v spáncích buší.
Slepí a hluší,
jen s jarem v duši.
Květen ti sluší.
Barevným krajem,
rozkvetlým hájem,
opojným májem…
Už zase hrajem.
Pod tíhou se skloní
větve, co cloní.
Omamně voní.
Sladší než loni.
Krev v spáncích buší.
Slepí a hluší,
jen s jarem v duši.
Květen ti sluší.
Kde je konec tomu lvovi,
Kde se toulá, kdo mi poví?
Slunce dní a světlo nocí,
snad se vyhne temné moci.
Když tu byl, často se zdálo,
že to stačí – dávat málo.
Jako bychom tady každý
byli pořád, byli navždy.
Dlouho nic, pak chvíli psina.
Smíchu víc. A trochu vina.
Jak by to teď bylo milé
cítit se zas provinile.
Vyprávět příběhy lvovi.
Kroutit slovy, co lev poví.
Světlo nocí, slunce denní.
Úsměv v tváři, zuby cení.
Slza v oku, že tu není.
Sněhu bílá, stromů hnědá,
zima není žádná věda.
Vědět stačí, že chci šálu,
co má hnědých proužků škálu.
Na psí hlavu, na psí uši,
proužek, třapec – psovi sluší.
Němá tvář a zimní móda.
Nebude to žádná škoda,
až sníh zmizí, přijde jaro.
V kurzu bude skotské káro.
Nekonečně modré nebe
rozprostřené kolem tebe.
Neznáš cestu, nevíš směr?
Hlavu vztyč do vyšších sfér.
Šipka vždycky někam míří.
Neúnavně křídly víří.
Šipka k šipce, letí spolu,
míří vzhůru, míří dolů.
Letí krátce, letí dlouho,
krátí si jen chvíli pouhou.
Nebe plné hbitých šipek,
tobě světa zůstal zbytek.
Žirafy jsou na výletě,
a tak trochu na tripu.
Jak je krásně na tom světě,
nedaleko od Řípu!
Zelená je čerstvá tráva,
zato žlutá… žádná sláva.
Žirafy, ty mají skvrny
v barvě trochu jako drny.
Voda modrá, voda hnědá,
pití není žádná věda.
Tak si kráčím z nálevny,
svět mám pestrobarevný.
Dneska večer na kutě
půjdou pozdě labutě.
Mají večer srdíčkový.
Šeptem jedna druhé poví,
jak je krásně na jezeře.
Romantika u večeře…
Pak je bolí za krkem.
Míří k břehu úprkem,
zobák složí pod perutě.
Noční, spící, dvě labutě.
Hrabat díru v horkém písku
chtělo by se tomu psisku.
Smočit tlapky v teplé vodě,
štěkáním pozdravit lodě.
Zčeřit vodní zrcadlo
je veliké lákadlo.
Jenže z vody pořád mrazí.
Zbytky sněhu tají v svazích,
mění se na lány bahna.
Podaří se zimu zahnat?
Náladu má spací,
tak se na zem skácí.
A v momentě chrupká,
pes a nebo čubka.
Ze sna stříhá uchem.
Div, že se svým sluchem
neslyší jak kvičí,
tlapky v spánku cvičí.
Asi honí padoucha.
Teď pozorně poslouchá,
jestli někdo štěká.
Ještě chvilku čeká…
Noční přelud ztrácí moc.
Krásné sny a dobrou noc!
Hlava tam a noha sem,
sem tam mávnu ocasem.
Na chvilku si jen tak lehnu…
Přes víkend se ani nehnu.
Práce? Úklid? Všechno počká.
Koukni na mě, že jsem kočka?
Obdivují všichni hoši
jak mám krásnou kůži hroší.
Pak vystrčím pozadí.
Snad mě někdo pohladí.
Dobré ráno, milý ptáku.
Copak to máš na zobáku?
A jak se vám, ptákům, baští,
když tu mrzne až to praští?
Jídlo v zimě? Žádná nuda.
K snídani se nese rudá
zmrzka, příchuť: jeřabina.
Tajná ptačí medicína
na krutý mráz, sníh a chlad,
zahánějící zimní hlad.
Bobulí je tady dost,
dej si taky, jsi můj host.
Chutnají ti? Tak jsou tvý!
Fakt z nich budeš na větvi.
Read More