Kde je konec tomu lvovi,
Kde se toulá, kdo mi poví?
Slunce dní a světlo nocí,
snad se vyhne temné moci.
Když tu byl, často se zdálo,
že to stačí – dávat málo.
Jako bychom tady každý
byli pořád, byli navždy.
Dlouho nic, pak chvíli psina.
Smíchu víc. A trochu vina.
Jak by to teď bylo milé
cítit se zas provinile.
Vyprávět příběhy lvovi.
Kroutit slovy, co lev poví.
Světlo nocí, slunce denní.
Úsměv v tváři, zuby cení.
Slza v oku, že tu není.
