Dneska večer na kutě
půjdou pozdě labutě.
Mají večer srdíčkový.
Šeptem jedna druhé poví,
jak je krásně na jezeře.
Romantika u večeře…

Pak je bolí za krkem.
Míří k břehu úprkem,
zobák složí pod perutě.
Noční, spící, dvě labutě.

Read More →

Na konci, když labuť zpívá
oka mžiků jen pár zbývá
ke konci i k začátku.
Ve svém bílém kabátku
zahalená krajina,
zmrzlá vodní hladina,
ticho pod bodem mrazu.
Jediným mementem času
je zvuk labutích křídel.
Oznamují to, co přijde.

Ptačí tandem letí vpřed,
očekává roků střet.
Čtyři křídla, dvoje oči,
spolu silní, snáze vkročí
do zítřka, co neznámý
bude taky před námi.

Read More →