Štěstí že je muška zlatá?
Řeknu ti můj pohled – z bláta,
ze dna, z písku, z kalu,
nezvednu se kvůli málu.

Jako každá žába líná,
v plavkách, model “kyprá hlína,”
číhám na dně pod kořenem.
Jen oči mám otevřené.

Drobné mušky? Žádná sláva.
Vydatná musí být strava.
Moucha, ta je ke snědku,
jen když jde o atletku.

Silné tělo žáby vábí.
Skočím, kváknu, vypláznu jazyk.
Chytnu mouchu, dílo zkázy.
Silní žijí, mizí slabí.

Takové je štěstí žabí.

Read More →

Jednoho dne takhle zrána,
potkáte si pelikána.
Chvíli stojí, chvíli sedí,
neochvějně v dál tu hledí.
Možná čeká rybičku?
Kdepak.
Tenhle řídí rozcvičku!

Klidná mořská hladina,
nad ní jako kladina,
jako cíl i jako bloky
startovní pro vodní skoky,
tribuna pro mořské pólo
slouží staré seschlé molo.

Písknul, klapnul, perutí máv.
Hejno křídel, peří, hlav,
zobáků, plovacích blan,
celý pelikání klan,
míří v plné parádě
k mořské olympiádě.

Všichni místní pelikáni
účastní se ranních klání.
Celé molo je vám k mání.

Read More →