Štěstí že je muška zlatá?
Řeknu ti můj pohled – z bláta,
ze dna, z písku, z kalu,
nezvednu se kvůli málu.

Jako každá žába líná,
v plavkách, model “kyprá hlína,”
číhám na dně pod kořenem.
Jen oči mám otevřené.

Drobné mušky? Žádná sláva.
Vydatná musí být strava.
Moucha, ta je ke snědku,
jen když jde o atletku.

Silné tělo žáby vábí.
Skočím, kváknu, vypláznu jazyk.
Chytnu mouchu, dílo zkázy.
Silní žijí, mizí slabí.

Takové je štěstí žabí.

Autor fotky: Miroslav Ondříšek