První úplňková

2048[2]

Do pokoje měsíc čumí
tak jak to jenom on umí,
ten den, kdy je v úplňku.
Oblak hraje na hoňku.
Přes něj svit je vidět stěží,
zvlášť, když navíc trochu sněží.
A ať toho není málo
předvádí se malé halo.

Hned začátkem měsíce,
máme radost z Měsíce.

Teď se schoval za mraky.
Když jde on tak já taky.

Read More

Psí předvánoční


Nej nej přítel člověka
umí nejen zaštěkat,
přinést klacík, hlídat dům,
zkropit růže sousedům…

V čase Vánoc umí skvěle
nosit dárky na ve svém těle.
Se sušenkou na čumáku
předvádí se v obýváku.

Brambory se v hrnci vaří
neuniknou němé tváři.
I cukroví pečené
chutná psům, a ne že ne.

Někdo říkal vánočka?
Odraz, chňap a otočka.
Spokojené jsou psí oči,
do klubka se líně stočí.

Read More

Labutí koncoroční

5[1]

Na konci, když labuť zpívá
oka mžiků jen pár zbývá
ke konci i k začátku.
Ve svém bílém kabátku
zahalená krajina,
zmrzlá vodní hladina,
ticho pod bodem mrazu.
Jediným mementem času
je zvuk labutích křídel.
Oznamují to, co přijde.

Ptačí tandem letí vpřed,
očekává roků střet.
Čtyři křídla, dvoje oči,
spolu silní, snáze vkročí
do zítřka, co neznámý
bude taky před námi.

Read More

Vánoční davová

2048[1]

Ne vždycky je tlačenice
výhra nebo zisků více.
Když chceš splynout a hrát dav,
lidí, ptáků nebo krav
nebude to žádná věda:
tvojí značkou bude hnědá.
Přijmi strach a nebuď jiný
jinak tě dav za tvé činy
vyzobákuje ven z hejna.
Že prý nemáš barvu lejna…

Budiž tedy odpuštěno
těm, co svoje ústa pěnou,
záští a vztekem si sviní.
Neboť nevědí, co činí.

Není třeba tlačenice, stačí spokojit se s “málem”.
Mezi hnědými je pestrobarevný vždy králem.

Read More